Fürstenberská zahrada je nejvýchodnější ze souboru palácových
terasových zahrad pod Pražským hradem. Je z nich největší. Rozkládá se na ploše 1,55 hektaru, její šíře je 130 metrů a
celková výška 10 teras od rovinné části zahrady činí 35 metrů.
Má obdobný vývoj jako ostatní palácové zahrady na jižním hradním svahu. Počíná vinohrady benediktinek od svatého
Jiří a prochází častými změnami měšťanských majitelů v 15. a 16. století. V osmdesátých letech 16. století získává tři
domy se zahradami Václav Berka z Dubé a sceluje palácový soubor. Za něj byl založen renesanční zahradní parter a
upraveny terasové vinice. Majetek pak přechází na rod Vrbnů, jehož příslušník Karel Václav jej prodává v roce 1743
Václavu Kazimíru Netolickému z Eisenberku. Do jeho držení spadá přestavba paláce do dnešní podoby a velkorysé založení
barokní terasové zahrady v polovině 18. století. Jeho syn Jan Adam a zejména jeho manželka Valburka, rozená hraběnka
z Bredy, dále zvelebovali zahradu. Valburka po smrti manžela v roce 1769 zde vládla do roku 1793. Patrně za jejího
držení palácového souboru byla osová terasová zahrada obohacena o stavbu vyhlídkového pavilonu na vrcholu zahrady,
hraničícím se Starými zámeckými schody. Autor patrového pavilonu s mansardovou střechou není znám. Řada historiků
připisuje toto dílo Ignáci J. N. Palliardimu, jehož dílo je doloženo na sousední Malé Černínské zahradě
(Malé Fürstenberské) s výrazně pozdně barokními rysy. Palliardi se velmi těžce vyrovnával se slohovými změnami od
pozdního baroka ke klasicismu, jeho autorství slohově prostšího, jednoduššího řešení, proto není zcela vyloučeno.
V roce 1822 získává palác se zahradou Karel Egon Fürstenbersk. Jak dokládá palác na Langweilově modelu Prahy
(1826 - 34), zřídil v rovinné části zahrady dřevařské a železářské skladiště. Teprve po roce 1860 byla dolní zahrada
přeměněna na krajinářský parčík dle návrhu architekta Josefa Liebla z roku 1859. Základ barokní úpravy zůstal čitelný
jen ve střední části rovinné zahrady s kruhovou kašnou se sochou Neptuna bojujícího s mořskou obludou.
V roce 1945 byl palác s rovinnou částí zahrady opět pronajat polskému velvyslanectví. Terasová část v majetku hlavního
města Prahy byla až do nynější revitalizace neudržována.
Zatímco ministerstva, sídlící v sousedních palácích, zajistila po roce 1945 obnovu terasových zahrad a jejich
zpřístupnění veřejnosti, Velvyslanectví Polské republiky podléhalo tvrdému bezpečnostnímu režimu ambasád a tato
ochrana se vztahovala i na terasovou část zahrady v majetku města Prahy. Rovinná část sloužila dennímu životu i
společenským funkcím ambasády, terasová část však zůstala neudržována.
Po listopadu 1989, po obnovení demokracie v obou spřátelených státech, dal v roce 1991 impuls k obnově Fürstenberské
zahrady tehdejší polský velvyslanec a přední bohemista Jacek Baluch. Inicioval zpracování studie na komplexní obnovu
obou částí zahrady a její zpřístupnění veřejnosti. Studii zpracoval Atelier krajinářské architektury SURPMO
(autor Dr. Ing. arch. Otakar Kuča) 1992, na předchozím krajinářském a dendrologickém pasportu spolupracovala Ing.
Jana Krejčová.
Kladná stanoviska zástupců památkové péče (Ing. B. Pacáková) a Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy (ak. arch. J.
Mrázová, Ing. arch. Škabradová, Ing. arch. Janyš) ke studii určila další postup při regeneraci zahrady. Obnova
zahrady dvou uživatelů je navržena jako nedílný celek. V rovinné části budou obnoveny tři obdélné travnaté plochy s
náročněji řešenou střední částí s Neptunovou kašnou na místě nepříliš šťastné úpravy z 60. let. U průčelí paláce, které
vzniklo spojením starších staveb a nemá odezvu v osové kompozici zahrady, bude hlavní osa potlačena příčnou výsadbou.
Navržená obnova není v kolizi s uchováním cenných stromů z anglizující etapy zahrady. Řešení terasové části v majetku
města je založeno na obnově vinic a výsadeb ovocných stromů; bude vyřešena i odpočinková funkce vyhlídkového pavilonu.
V následujících letech byla zajištěna postupná likvidace náletových dřevin.
V roce 1999 rozvinul další etapu revitalizace Fürstenberské zahrady Odbor správy majetku MHMP. Zpracováním projektové
dokumentace byl pověřen Architektonický atelier MEPRO, společnosti s r. o. Projekt byl spolufinancován ze
strukturálních fondů Evropské unie. Návrh stavby zpracoval tým: Ing. arch. Ivan Březina, Ing. arch. Z. Hlavičková,
P. Selicha, Ing. arch. J. Veselá; krajinářská architektura: Ing. V. Weinfurter; pasport zahrady a soupis památkových
prvků: Ing. arch. J. Savova; dendrologický pasport: Ing. V. Ondřejová, Ing. J. Švamberková; sondážní průzkum glorietu
a drobné architektury: Mgr. L. Valtr; stratigrafie povrchových vrstev omítek: R. Šlesinger, technologická laboratoř
SÚPP; statický průzkum: ARPartner - Ing. M. Jelínek, CSc., Ing. R. Hrbek, RNDr. Ing. J. Zámek, RNDr. O. Mikš;
osvětlení: Elios Lighting - ing. E. Maletič. Pasporty a projektová dokumentace byly provedeny v letech 1999 - 2006.
Generálním zhotovitelem rekonstrukce stavby byla společnost SKANSKA CZ, a. s. - divize pozemních staveb, se zahájením
v září 2006 a dokončením v dubnu 2008.
Projekt a realizace dodržely hlavní zásady revitalizace Fürstenberské zahrady obsažené v stanovisku Ing. B. Pacákové,
zástupkyně památkové péče z roku 1992 a ve studii SURPMO: zahrada bude obnovena jako jednolitý celek, na terasách
budou vysázeny ovocné stromy a založeny vinice. Dle vstupních podmínek tehdejšího Pražského ústavu památkové péče
(Ing. arch. A. Křížová) a odboru památkové péče MHMP (Ing. Síbrtová) z roku 1999 byl nově realizován požadavek
likvidace skleníků z roku 1943 a jejich citlivá náhrada u hospodářských objektů obou uživatelů. Nové bylo i doporučení
obnovit dvě osově souměrné oranžérie na páté terase přísně účelovým způsobem. Je záslužné, že projekt architektonického
atelieru MEPRO uplatnil v plošné části zahrady jednoduché členění na obdélná travatá pole se zachováním unikátních
stromů a nepodlehl nekritickému hodnocení anglizace zahrady z šedesátých let 19. století. Závadou Lieblova projektu z
roku 1859 bylo zahledění jen do úpravy řešeného pozemku, ignorující širší urbanistické vazby v městské krajině,
jmenovitě panoramatické pohledy na Pražský hrad. Šlo patrně o záměr stavebníka výhledy zaclonit a zahradu uzavřít
"pro domo."
I v době největšího rozkvětu barokní zahrady v 2. polovině 18. století nebyla totiž její náročně upravená plošná část
ničím více než předsálím unikátního díla, jaké představuje monumentální soubor deseti teras, který nemá v pražské
krajině obdoby. Tyto terasy jsou architektonizovanou krajinnou podnoží Hradu. Nejen jejich vrchol s pavilonem z konce
18. století, ale i samotný Hrad je jejich završením. Bez nadsázky lze říci, že obnova terasové Fürstenberské zahrady
patří k nejnáročnějším akcím památkové péče v samostatné České republice. Úvahy o prosté kultivační "neokrasné" funkci
vinic a ovocných stromů Fürstenberské zahrady ve srovnávání se sousední architektonicky náročnější Malou Černínskou
zahradou (Malou Fürstenberskou) nejsou na místě. Každá pražská terasová zahrada je zcela svébytným unikátním dílem
vylučujícím nadřazenost jednoho nad druhým. Tyto zahrady jsou jedinečným dozněním vývoje italské zahrady, kterou, jak
již zmíněno, v 18. století v její vlasti nahradily formy zahrady francouzské a nastupující zahrady anglické. Barokně
klasicistní terasy Fürstenberské zahrady jsou v Praze spjaty s kultivační funkcí vinic a ovocných sadů. Teprve na
přelomu tisíciletí začíná svět doceňovat kultivační formy úpravy krajiny a sídel. Je symbolické, že poprvé v roce 1997
zařazuje UNESCO mezi monumenty světového dědictví kultivovanou krajinu lednicko-valtického areálu i nejmonumentálnější
dílo na této planetě, horská terasová rýžová pole na Filipínách.
Jestliže Praha, jejíž historické jádro je rovněž na seznamu monumentů UNESCO, realizovala s přispěním dotace z fondů
Evropské unie obnovu Fürstenberské zahrady - zcela unikátní architektonicku kultivaci terasových vinic a ovocných
stromů, vyslovme v závěru poděkování všem, kdož se na této obnově podíleli.
Zdroj: Magistrát hlavního města Prahy, 2008 (Otakar Kuča)
SPRÁVNÍ REAL s.r.o., IČ: 281 76 855, DIČ: CZ281 76 855, se sídlem: R.A. Dvorského 600, 109 00 Praha